Lenost je silná věc, no ne? Každopádně blog neumírá. Jen není tak aktivní a ostatně ani nikdy nebyl.
Takže pro všechny zbloudilé duše, co sem občas zavítají, budu se snažit!
A ráda bych se omluvila. Z jistých důvodů teď nemohu překládat doujiny. Což pravděpodobně taky není žádná katastrofa.

Můj černobílý svět

27. listopadu 2015 v 12:18 | Yu-chan |  O mně a o blogu
Už v několika článcích jsem se zmiňovala, že jsem šachomilka. Je to jeden z hlavních důvodů, proč se mi pod ruku dostaly knihy jako Duel a Prokletá setba, kterou jsem bohužel ještě nečetla. No jo, říká se: "Nesuď knihu podle obalu.", ale pokud vidím obal zdobený šachovými figurkami, prostě neodolám, navíc, když pak děj knížky vypadá zajímavě. Nebo si to možná jen kvůli obalu namlouvám. Každopádně tímto článkem se chci podělit o to, jak jsem se k tomuto koníčku dostala.


Jak se tahá s figurkami vím, co se pamatuju. Od malička jsem byla nucena hrát s dědečkem, který si pravděpodobně už tenkrát přál, aby ze mě jednou byla vášnivá hráčka. Bohužel mě to jako dítě šíleně nebavilo. A to i přes to, že mě můj milující dědeček stěžující si, že hraju málo, nechával vyhrát. A já byla postupem času nucena méně a méně, až se z mých pravidelných partií s dědou bydlícím jen o patro pod námi stala věc čistě příležitostná a zdaleka ne tak častá, jako dřív.
Tak nějak přemýšlím, co jsem tenkrát dělala. Knížky jsem nečetla, příběhy jsem nepsala... Tedy ano, hrála jsem na flétnu a chodila na dívčí klub, ze kterého si stejně nepamatuji ani jak se vaří brambory a vždy se musím ptát, ale jinak jsem asi své dny proseděla jen u počítače a před televizí. A to jsem se ani na anime nedívala! (Na Naruta... možná... nebo pokémony? No to je jedno.) Až do doby, kdy jsme pár let na to jedno léto několikrát nenávštívily známé mých rodičů.
Mají dva syny, jednoho zhruba v mém věku a druhého o šest sedm let mladšího. A právě s tím jsem tenkrát hrála a, ačkoliv to byl jen malý kluk, byla jsem z výhry nad ním nadšená. Pak se týden sešel s týdnem a my je navštívili znova. Jenže tentokrát mě ten malý klučina úplně rozdrtil. A ne jednou. Za ten krátký čas udělal neuvěřitelný skok. A tak to šlo dál. Žádná má návštěva se neobešla bez alespoň jedné partie, ať už s mladším, nebo starším bratrem. Dopadlo to tak, že jsem spolu s nimi hned v září nastoupila do šachového kroužku.
Upřímně si začátky moc nepamatuji. Vím, že jsem byla a stále jsem jediná holka v kroužku. Ale začínalo to jednoduše. Základní poznatky, pravidla rošády, paty, maty, jednoduché koncovky, základní zahájení... A já najednou na černobílém poli neviděla jen haldu čtverců a několik figur. Najednou tu byly možnosti. Strategie. Touha vyhrát... Ale stále tu byla lenost, která mi "bránila" v pořádných tréninzích.
Začala jsem jezdit po turnajích, kde jsem ze zásady obsazovala poslední místa. Ale bavilo mě to. Většina turnajů vám totiž něco i za to poslední místo dá, i když třeba jen lízátko. Pokračovala jsem a díky absenci vlastního úsilí se jen pomalu posouvala, ale pak mi jednoho dne přišel mail. Mail, ze kterého jsem byla nadšená. Pozvánka na místrovství České republiky dívek do šestnácti let. Jasně že jsem tam neměla co dělat... Ale byla jsem vybrána jako divoká karta.
A ano. Byla jsem nadšená. Ale stále líná.
"Cvičit" jsem začala až na místě. A moje "cvičení" vypadalo asi tak, že jsem se naučila jedno zahájení a tím to haslo. I přes to jsem neskončila poslední, jak se předpokládalo. No dobře, ta předposlední příčka sice není o tolik výš... Ten turnaj považuji za svůj největší úspěch, ačkoliv jsem skončila u konce, prohrála jsem méně než polovinu partií a nazbírala dva a půl bodu na remízách. Tím jsem sama sobě dokázala, že i mezi zkušenějšími hráčkami navíc na takovéhle úrovni mám co dělat.
Od té doby jsem byla ještě na MČR juniorek, kde jsem tentokrát skončila předpředposlední. Takže se stále pomalu zlepšuji! xD Ale začala jsem cvičit. Zahájení, koncovky, strategie, motivy... Když teď sedím za šachovnicí, připadám si jako král. Mí pěšáci bezhlavě poslechnou, co jim nařídím, i kdyby je to mělo stát život. A zůstanou se mnou až do posledního dechu. Dokud spolu nevyhrajeme válku, dokud si s druhou stranou nesjednáme mír po vyrovnané partii, nebo dokud nepadnu. Není skvělé, mít tak věrné přátele?
A teď ještě pár zajímavostí, protože jsem prostě šachomilka.
  1. Šachy jsou nazývány hrou královskou. A s tím já plně souhlasím.
  2. Šachy jsou mezinárodně uznávaným sportem.
  3. Při rošádě se nejdříve posouvá králem, teprve potom věží. Jinak může být váš tah reklamován. Nesmíte vzít obě figury naráz a rošáda nemůže být provedena, je-li král v šachu nebo je napadeno některé z polí, přes která prochází. (To je složité, co? xD)
  4. Nejrychlejší mat lze dát druhým tahem, hrajete-li za černé. Ale hráč s bílými kameny musí být úplně mimo.
  5. Dobří šachisté dokážou hrát bez šachovnice a figur. Celou hru si jednoduše představují. Třeba se jednou také dostanu na takový level... A to není tak vysoký. xD
Doufám, že vás můj článek nenudil. A co baví vás?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama