Lenost je silná věc, no ne? Každopádně blog neumírá. Jen není tak aktivní a ostatně ani nikdy nebyl.
Takže pro všechny zbloudilé duše, co sem občas zavítají, budu se snažit!
A ráda bych se omluvila. Z jistých důvodů teď nemohu překládat doujiny. Což pravděpodobně taky není žádná katastrofa.

Měsíc v tahu

21. srpna 2015 v 21:56 | Yu-chan |  Zážitky
Možná jste si všimli, že na mém blogu bylo mrtvo, což u mě sice není nijak neobvyklé, ale přece jenom tentokrát to mělo nějaký ten důvod... Yumerin se totiž někdy 11. července sbalila a domů se vrátila až 12. srpna. Řekla jsem si, že některé by možná mé měsíční cestování mohlo zajímat, tak jsem spatlala tenhle článek. Vydejme se tedy po stopách Yumerin.


11.7.2015 - Německo
Má cesta začala. Po příšerném balení na další dva týdny jsme konečně s rodiči vyrazili do Německa k te(máminé kamarádce)tě. Sluníčko pražilo, ne tak moc jako teď nedávno, ale stejně. Naštěstí má naše auto klimatizaci, takže cesta byla naprosto pohodová, až na to, že na mě slintal náš pes cestující vzadu vedle mě a jednu nepěknou událost.
Byli jsme už v Německu na dálnici na Mnichov, když nám začaly "zpívat" gumy. Táta raději sjel na prvním odpočívadle, aby je dohustil. Byli jsme tam docela dlouho a jak jsem tam tak běhala se psem, najednou kolěm nás po dálnici naším směrem prosvištěla záchranka, hasiči, policie... Když jsme se pak zase vypravili, zjistili jsme, že někomu nejspíše ruply horkem gumy a jeho auto udělalo pár kotrmelců. Naštěstí to nesmetlo nikoho jiného, ale lidé v tom autě... No to si můžete domyslet. Zkrátka jsme si tam tak hodinu postáli na rozžhavené silnici a já jen děkuji našim pneumatikám, protože nám možná zachránily krk.
A dost smutku, od teď už jenom nudně ale vesele.
Dny u tety jsem většinou trávila ve sklepě. Mají tam pokoj pro hosty. Takže zatímco ostatní se pařili v horních patrech, já měla ve sklepě luxusních devatenáct stupňů a WiFi. Občas jsem vylezla, abych se najedla, nebo osprchovala, popřípadě jela s rodiči a tetou nakupovat. Možná byste se mi smáli, že nakupuju oblečení s rodiči, ale hold mám strach, že bych dostala vynadáno, kdybych si něco koupila sama. To by zas bylo: "A kolik to stálo? Je to správná velikost?" A tak dále. Jako na malé dítě, že? Zvykla jsem si a ani mi to nevadí. Stejně se moc nestarám o to, co nosím. Ale to, že mí rodiče se na střední učili anglicky, takže některá trička, i když se mi líbí, prostě nedostanu, mě přeci jen štve. Jednou se mámě nelíbilo, že je na něm napsáno "Shit (happens)", a tak jsem se na tričko "too much f*king idiots here jen smutně podívala, i když by se mi do školy zatraceně hodilo.
Čas ve sklepě jsem si krátila různě. Chatovala jsem, hrála hry, trpěla záchvaty posedlosti Francisem, pokoušela se kreslit... A zjistila jsem jednu věc. Iggyho vlasy bez předlohy totálně nedávám. xD
(Pokud se ptáte, proč jsem to do toho obrázku musela psát, tak prostě proto, že si ráda hraju s malováním... xD)

18.7.2015 - Nejmenovaný tábor
Nedokážete si představit, jak jsem se na ten tábor těšila. Bohužel to bylo naposledy, co jsem tam mohla jako dítě, tak snad příště jako instruktor. A taky jsem tam musela působit jako totálni idiot, když jsem pak dostala záchvat radosti, pobíhala od kamarádky ke kamarádce a řvala: "Jsme tam! Víš jak jsem ti říkala o tom seriálu o státech, ne?? Česko a Slovensko!! Jsou tam!" Užila jsem si to, ozkoušela si, že do třetice všeho dobrého, naučila se, jak vytvářet originální postavy, tak se možná jednou dočkáte nějaké originální povídky xD, a tak dále. Myslím, že o tomhle se nemusím rozepisovat.

25.7.2015 - Dědeček
Když mě naši vyzvedli na táboře, přivezli s sebou ještě dvě mé kamarádky, se kterými jsem pak jela k dědovi. Možná je to zvláštní, jet navštívit dědu spolu s kamarádkami. Podnikly jsme spoustu věcí, byly jsme v kině na Mimoních a bylo mi uznáno, že Kevin a Bob jsou super ship, zašly jsme na tamní koupaliště a taky do čajovny. Nečekala bych, že obsluha čajovny dokáže být byť jen mírně nezdvořilá. Po dvou dnech jsme se s jednou kamarádkou rozloučily. Musela kvůli brigádě domů. Doprovodily jsme ji do Prahy, kde nasedla na vlak a já s mou zbývající kamarádkou jsme se podle mapy screenshotu vydaly do Paladia... A i když to asi nebyl žádný úspěch, nevěřila jsem, že jsme ho vážně našli.
Dalš výlet do Prahy jsme si udělaly na Advik, kdy jsme se navlíkli do krojů našeho sboru a vydávaly to za OC cosplay. Byla to docela sranda, jen škoda, že nemáme žádné fotky. Docela mě zklamal výběr ve stáncích, protože až na placku jsem si nic nekoupila. Ale přednášky byly super. A tak nějak jsem si zamilovala větu: "TY JSEŠ YUMERIN??" aneb když vás nepozná někdo, s kým už jste se viděli. A tak nějak vypadal můj Advik, chodila jsem po přednáškách, snažila se najít něco investováníhodného ve stáncích a zavěsila se na pár lidí, abych jim ukázala, jak otravná jsem. xD Ale bylo to skvělé. Zase příští rok. I když to bych si mohla odpustit to věšení.

2.8.2015 - Anglie
Taky tak milujete když jedete z ČR až do Dankirku s občasnými přestávkami v autě v zadu na prostředním "sedadle"? Humus. xD Ale přežila jsem. První zastávka po cestě do Londýna - Canterbury. Však to znáte, krásné město, nádherná katedrála... A hlavně místo, kde jsem si vloni, když jsem tam byla se školou, koupila svou první mangu v angličtině... xD A tak jsem si odtamtud dovezla Drrr Saika Arc 1 a 2. Po Canterbury jsme dojeli do Londýna, kde jsme byli ubytovaní u te(další máminé kamarádky)ty.
Další den jsme byli na Greenwichi. Bylo tam krásně a hlavně přelidněno. Další den - centrum. Buckingham palace, kde bylo dokonalé, když se lidé fotili na trávníku s cedulí "nešlapte po trávníku" a pochod stráží, což mě donutilo se vážně zamyslet nad cosplayem Anglie v červené uniformě s vysokou černou čepicí, protože to by bylo sakra boží, Hydepark, Piccadilly, Trafalgar Square, národní galerie... A nakonec samozřejmě Westminster a Big Ben.
Další den jsme byli v Salisbury podívat se na katedrálu. Nádherné počasí a nádherná stavba obklopená pořádným anglickým trávníkem. Zase jsem se mohla přesvědčit, že i v Anglii se šlape po trávníku, i když tentokrát tam naštěstí žádná cedule nebyla.

I procházka po katedrále byla neobyčejně krásná. Sochy, krásná kašna, dokonce měli průvodce v češtíně! Sice nebyl úplně plnohodnotný, ale byl tam. xD A jak jsem si tak chodila po katedrále a fotila, podařilo se mi vyfotit snímek, který se mi zdál tak vtipný, že jsem se ještě víc utvrdila v tom, že jestli existuje nebe, půjdu do pekla. Ani nevím, co to přesně bylo... Socha ležící ženy, která se modlí a vedle ní nejspíš její muž oddávající se stejné činnosti. Oba měli vskutku skvělý výraz. No není ta žena krásná? A ano, vím, že to dozajista příjde vtipné jenom mě. xD
"Bože, proč?"
Potom jsme se z dálky podívali na Stonehenge a jeli do Avebury, kde jsou taky pěkný šutry, ale zadarmo a můžete si na ně i sáhnout. Behěm dalších dnů jsme se spíš poflakovali. Zajeli jsme se jen s kamarádkami podívat na Tower Bridge... Dokážete si představit to dobrodružství? My, téměř vesnický holky, samy v takovým velkoměstě, jako je Londýn. xD Pak jsme ještě měli další super den. S rodiči jsme dojeli do Madamme Tussao Madam Tousou [Madam Tusó] (Ano. Yumerin je líná googlit. xD), kde nás naši nechali. Odtud jsme se podívali na Baker Street a začala naše cesta po Londýně bez mapy se sreenshoty. Primark jsme po delší chvíli našli, China Town jsme kvůli časové krizi museli vypustit, asi hodinu jsme hledali animeshop, kde stejně nic neměli, nakonec jsme se zpožděním dorazili k London Eye, kde jsme měli sraz s rodiči. Na kole jsme byla už potřetí, ale neomrzí.
Další den už byl jen odpočinek pro řidiče. Navštívili jsme muzeum nedaleko našeho bydlení. S kamarádkami jsme si tam dokonce zahráli na klavír a bylo nám/mi (protože "you" je sviňárna, ale spíš nám) navrhnuto, abychom tam uspořádaly koncert. Bohužel jsme další den jeli domů, takže naše vystoupení se přesouvá na neurčito.
A nakonec cesta domů. Zadek mě bolel ještě tři dny.

12.8.2015 - Konečně doma
Znáte ten pocit, když se po měsící objevíte někde, kde jinak trávíte většinu života, a musíte si všechno pořádně prohlédnout, protože nevěříte, že je všechno stejné. jako předtím? Byl to zvláštní pocit, zase jít po našich schodech, po třech týdnech se zase pomazlit se psem, po čtyřech vidět bratra a prarodiče... Ale co. Konečně jsem byla doma, a i když ráda cestuju, byla jsem opravdu šťastná, že je to zase můj pokoj a moje postel a můj počítač.

A v neděli jedu zase na necelý týden pryč, tentokrát do Brna. Tak si užijte poslední dny prázdnin. Třeba mezitím Yumerin ještě něco přidá... Ale známe Yumerin, že?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama