Je přirozené se bát, když vás po nocích straší strašidla ze skříně. Ale jak přesvědčit dítě, že v jeho skříni žádná obluda není?
Postavy: Romano, Španělsko
Tak zase něco po dlouhé době. Je to psané na rychlo a je to snad jediná povídka určená jako dárek k letošním Vánocům. Možná bych také měla poděkovat tématu týdne na blog.cz za inspiraci, jinak by se někdo musel obejít bez dárku... xD
Veselé Vánoce, Mori-san. :)
Veselé Vánoce, Mori-san. :)
Byla noc a měsíčního světla bylo nezvykle málo. Měsíc měl teď totiž takovéto období, kdy se lidem nechtěl ukazovat. Však to znáte. Vždycky se schová, otočí se k lidem zády a pak nějakou dobu trvá, než doroste a ukáže světu svou usměvavou zářící tvář. Ta však také zanedlouho zmizí a on se začne zase schovávat, až docouvá do samotného novu, ve kterém se ocitl zrovna tu noc.
Tím pádem se pokoj malého chlapce ocitl v černočerné tmě a on nemohl usnout. Byť si to nechtěl přiznat, bál se. Seděl na posteli opřený o zeď a svůj bílý polštář svíral pevně v objetí, připravený využít ho jako zbraň proti nezvaným hostům. V tichu neslyšel nic jiného než vlastní dech a své splašené srdce.
"Zbabělče zatracenej." Zamumlal nadávku mířenou na sebe. Nebylo přece čeho se bát, ale to on sám sobě nedokázal vysvětlit. Byl nervózní. Jakoby čekal na jakýkoliv podezřelý podnět, kvůli kterému by se mohl vyděsit. A to se mu nelíbilo.
Kdo ví, jak dlouho tam takhle seděl. Cítil se unavený, ale nemohl spát. Víčka mu těžkla, ale nešla zavřít. To ten hloupoučký dětský strach je držel otevřené. Minuta za minutou tiše ubíhala a on konečně začínal mít pocit, že teď už se mu nic zlého stát nemůže. Už by dokonce sám sobě povolil usnout, kdyby se najednou neozval ten zvuk. Spícím domem se rozlehl vyděšený výkřik, který potom přešel v jakýsi táhlý rozklepaný pazvuk ozývající se jen mezi zdmi dětského pokoje.
Dveře se otevřely a dovnitř vrazil zelenooký chlapík se zapáleným svícnem. "Roma?!" Pečlivě se rozhlédl po celém pokoji, než se jeho pohled zastavil na vyděšeném chlapci. "Co se stalo?" Zeptal se už trochu méně naléhavě, když usoudil, že se nejedná o nic vážného.
Chlapec rozklepaným prstem ukázal na malou skříň naproti posteli. "D-dělá to divné zvuky!"
Mladík si povzdechl. "Ta skříň je stará, Roma. Je normální, že občas zavrzá."
"Ne!" Bránil se chlapec. "Něco v ní je! Určitě! Sama o sobě by tak hnusně neskřípala, sakra!"
"Ve tvojí skříni" zívl si a protřel unavené oči "není žádné strašidlo ani nic jiného."
"To, že ty jsi tak pitomej a žádný strašidlo se s tebou nechce otravovat, neznamená, že ke mně do skříně nic nevleze, j-jasný?!" Zakřičel na něj chlapec vyčítavě.
"Pššt!" Odložil svícen na stolek vedle postele. "V tomhle domě se spí." Došel ke skříni a otevřel ji. "Vidíš? Nic tu není."
V chlapcově výrazu byla vidět jistá úleva, ale pořád svému opatrovníkovi nevěřil. "Určitě se tam zas objeví, až to zavřeš!" Jakoby zařval, ale takovým tím tenkým dětským hláskem, který jen sotva dolehl k uším hnědovlasého Španěla.
"Roma…" zase si povzdechl, když se vracel zpátky k posteli. "Strašidla se neschovávají ve skříni."
Ten malý kluk se na něj podíval. Tváře měl nafouklé a bylo zjevné, že, aby uvěřil těmto očividným dospěláckým lžím, bude chtít důkaz.
"Dnešní strašidla se totiž schovávají pod postelí." Španělsko se podivně usmál a rozpřáhl ruce napodobujíc jakýsi děsivý přízrak.
Domem se ozval další výkřik.
"Pššt!" Mladík zase stáhl ruce blíž k sobě.
"Neděs mě tak, debile!" Vynadal mu chlapec skoro s pláčem.
"Roma, strašidla neexistují." Snažil se ho uklidnit.
Chlapec nic neříkal. Jen se na něj vyčítavě díval.
"Ty ses zase počů-"
"Ne, sakra!" Zakřičel Romano.
Španělsko chlapci přitiskl ruku k ústům. "V tomhle domě se spí." Zopakoval a usmál se. "Budu tu s tebou, dokud neusneš a případná strašidla odeženu, platí?"
"Bastarde." Zašeptal chlapec a zachumlal se pod deku.
"Taky tě mám rád" Zasmál se Španělsko a věnoval Romanovi jednu malou pusu na kousek čela, který koukal zpod bílé peřiny. "Dobrou noc." Řekl ten příjemný veselý hlas, který byl to poslední, co chlapec té noci vnímal.


Spamano:3
Omg:33
To je krásné. Tak rozkošné:3
Měla bys toho napsat více na tyhle dva:3